chodská vlna

recenze alba vobrázky (2009)



Dospělá Chodská vlna s apetitem mlaďounké slečny

Chodsko? Kdepa to je? Nu, tady hu nás! Na jihozápadě Čech při hranici s Bavoráky. Odpradávna tu lidi moc nedělali. Chodili do hospod a toulali se po hvozdech Českýho lesa, čemuž pyšně říkali "střežení hranic". Museli ale asi hodně a rádi zpívat. Tolik písniček...

Ne nadarmo se říká, že teprve druhé hudební album prověří schopnost a právo na existenci kapely, aspirující na přízeň publika. Chodská vlna přichází s albem Vobrázky. A potvrzuje životnost projektu bezpodmínečně. Inu, žádná "mejdla".

Od první písničky se potkáváme s projevem zkušených folklóristů, kteří neváhali svůj vyloženě lidový (ale školený) zpěv obléci do rockového kabátku, který jejich muzice vyloženě sluší. Protože jsme na Chodsku, slyšíme jako hlavní melodický nástroj  dudy. Ty jsou doma hlavně na Albionu. Zkrze ně nelze nezmínit teorii, že jsme tady stejně všichni potomci Keltů. Ti nedávní přivedli na svět pěkně tvrdou muziku. Opodstatnění rockového spodku jak vymalované. Mimochodem, citlivé hudební aranže vidím jako největší přednost alba. Jen o prsa zpět zůstává zvuková vyváženost, mastering nahrávek. Jestliže na prvním albu jsem kvitoval hudební nápady, na druhém přidávám naprostou profesionalitu každé akvizice, jež se na vzniku podílela. Muzikanty počínaje na jednom konci, zúčastněnými výtvarníky na druhém. Návrhář a tvůrce bookletu Igor Dědek Šlechta si zasluhuje zvláštní ocenění. Málokdy se setkávám s takovou explozí nápadů, dotaženou k dokonalosti. 

Zajímavá je filosofie dávných autorů písniček. Zcela přiznávají svá stanoviska zmíněná v úvodníku článku a otevřeně tíhnou k další příjemné aktivitě lidského života, k erotice. Sexu, je-li vám to bližší. Vnoříme-li se ke zdrojům hudby Chodské vlny, uvědomíme si o co život našich předků byl jednodušší. Oproštěn od všech možných "udělátek" určitě hezčí. Ale nejen hudbou žijem a oni by možná pošilhávali po době naší. Čert aby se v tom vyznal.

Z písniček, které jsou fandům zpěvu vesměs známé, protože je zpívali ve všech možných i nemožných dětských sborech, padne do oka hned ta první. Handuličko, dítě moje potvrzuje vše předešlé a navíc zdůrazňuje přirozeně živelný rozdíl mezi nesmírně jemným vokálem zpěvaček a mužských protějšků. Takových je na albu celá řada. Zde ale přistupuje interesantní hra na štěbenec, chcete-li se držet oficiálního názvu, tedy na klarinet. Basový nástup je stejné šarže. Na konci alba je připojen bonus, jenž se neobjevuje nikde na obale ani v textové příloze. Pojď domů, karbaníku jakoby reflektoval vše předchozí. Nahrávka umí sakra zdvihnout. A přiznejme si, někoho může iritovat už jen ten slogan ... Leccosy na www.chodskavlna.cz.

Už jsem se zmínil na stránkách Rozhledny o jejich koncertní návštěvě v New Yorku. Jestliže je zařadíme mezi world music s českými stavebními kameny, musíme si rádi připustit zvedající se zájem o jejich produkce všude kolem. Charakteristické! Pokud je mi známo, v červnu míří na miniturné do Jihoafrické republiky a mluví se o dalších. Jestliže dělali předskokana Čechomoru, měli by se pohlédnout po svém.

13.05.2009, Jaromír Komorous
    originál recenze na webmagazin.cz   



Vobrázky, nové album Chodské vlny

Chodská vlna, která svému originálnímu hudebnímu stylu říká "dudáckej bigbít", vydala po pěti letech své druhé album.

Základní koncepce - kombinace folklórních prvků (texty v nářečí, dudy jako dominantní nástroj, "lidový" styl zpěvu) s rockovou rytmikou sice zůstává, avšak kapele se daří dovádět ji k dokonalosti.

Oproti prvnímu CD Alou! (2004) se skupina posunula v aranžích, v úloze rytmiky a v celkovém zvuku nahrávky. Po letech koncertování je Chodská vlna na první poslech sehranější a do studia zřejmě šla s naprosto jasnou představou. Dudy a elektrická kytara v úpravách chodských písní nepůsobí jako rivalové z odlišných světů, ale jako skvěle se doplňující spojenci. Bubny zdaleka netepou jen v pravidelné bigbítovém rytmu, ale společně s basou kreslí zajímavé ornamenty, čemuž odpovídá i dobře zvolený - v dobrém smyslu popový - zvuk alba.

K vykreslování zajímavých rytmických a harmonických figur se výborně hodí název alba Vobrázky. Ten totiž nemusíme vnímat jen prvoplánově (album doprovází booklet s černobílými ilustracemi Igora Dědka Šlechty a krabička pastelek), ale i v dalších rovinách.

Texty lidových písní, které Chodská vlna hraje, jsou plné žánrových obrázků. Jsou zalidněny pány faláři a lychtáři, trankovským poklasným, dcerou Marjánou. Zdánlivě jde o podobné výjevy, jaké najdeme ve folklórním bohatství napříč naší republikou, avšak na Chodsku až nápadně převažují písně durové, v hudbě i textech rozverné, veselé nebo přinejmenším optimistické.

Muzikanti z Chodské vlny k tradičním melodiím a textům sice přistupují po svém, avšak také optimisticky. Jejich muzika se hodí k tanci a bezstarostnému poslechu. Není intelektuálsky náročná, avšak to není výtka. Naopak, "chodskej bigbít" může spojovat posluchače různého věku a vzdělání. Muzikantům i zpěvačkám se totiž podařilo přenést z pódií na desku pozitivní energii, které mají na rozdávání.

Milan Tesař, hudební redaktor Radia Proglas



CHODSKÁ VLNA - Vobrázky

Domažlická skupina Chodská vlna sama sebe na obalu svého nového CD (mimochodem obalu naprosto nestandardního a úžasně 'vychytaného' , obsahujícího spoustu fórků - obtížně se to popisuje, nutno vidět na vlastní oči) cejchuje slovy "Dudy trošku jinak". Dříve si říkala ještě výstižněji "dudáckej bigbít". Tomu je nutno rozumět tak, že soubor hraje chodské lidovky přearanžované do moderní podoby. Vyzbrojené elektrickou kytarou, baskytarou, bicími, občasnými klávesami nebo klarinetem a pochopitelně všudypřítomnými dudami se často proměňují v zemitý bigboš. Bigboš jako řemen - úderný naprosto stejně jako ten skutečný kožený, je-li cílen na to správné zlobivé pozadí...

Chodská vlna se však nebrání například ani funkovým či bluesrockovým názvukům a její členové nanejvýš sympaticky dokazují, že nejsou žádná folklórní puristé. Mají odvahu pouštět se do značně neortodoxních úprav lidových písniček a jejich produkce tak představuje v podstatě jakýsi naprosto svébytný druh world music. Vobrázky přinášejí ještě daleko odvážnější a barvitější adaptace hudebního odkazu našich předků, než jaké obsahovalo první album Chodské vlny Alou z roku 2004.

Petr Korál   
originál recenze na irockshock.net   




<<<< zpět <<<<