chodská vlna

   richard   

   kamil   

   pavel   

   martina   

   pepa   

   petr   

   irena   

chodská vlna

Milan Tesař (hudební redaktor Radia Proglas)   

Kapel, které do moderní podoby upravují moravský folklór -- slovácký, valašský, hanácký -- jsou desítky. Vždyť na Moravě se folklór dodnes dochoval v mnohem živější podobě než v Čechách. Jenže když jsem v létě 2006 poprvé v životě navštívil Chodsko, uvědomil jsem si, že ta malá oblast si s mnohem rozsáhlejším jihem Moravy v ničem nezadá. Tradice zde přetrvává nejen v hudbě nebo v nářečí, ale třeba i v počtu žen v krojích na nedělní mši. A tak není divu, že i na Chodsku vznikla kapela, která oblékla místní lidové písně do nového kabátku a s úspěchem je hraje i mimo hranice svého regionu. Chodská vlna je dalším důkazem toho, že folklór nepatří jen do muzeí a archivu, ale že žije a přetváří se.


Jiří moravský Brabec   

Přiznávám se, že můj vztah k Chodům je rozpačitý. Pohraničníci, hlídající hranice před nepřítelem, který ničím zvlášť nehrozil, a štítící se poctivé roboty... Inu paličáci. Ovšem obdivoval jsem vždycky, že tak malý a chudý region si dokázal udržet kulturní svéráz. Inu paličáctví je kulturně konzervativní.

Žijeme v době, kdy sílí trend spojit černošskou rytmiku, šamanský hrdelní zpěv ze Sibiře, australské didgeridoo a zazpívat v tomto složení českou lidovou na latinskoamerické rytmy za gangsta rapování. Mám radost, že existuje Chodská vlna, jejíž kombinace výhradně regionálního folklorního materiálu a starosvětského bigbítového zpracování je průzračná, silná a pobaví i u nás na Moravě, kde přece jen Klenčí vidíme dost zvenčí. Paličáctví totiž může být kulturně konzervativní i progresivní zároveň.

<<<< zpět <<<<